Zahájíme zesiroka: Zacalo to ucením Emy na celonocní spaní. Zjistili jsme totiz, ze nejsme schopni spát s Emou v jednom pokoji, nevyspí se ani jedna strana. Odstehovali jsme se na rozkládací gauc v obýváku a zacali vymýslet, jak dál. Nový byt? Koupit byt vedle? Rozkládat dalsích 18 let? Pak stacila nevinná poznámka pri jedné ríjnové návsteve u kamarádu na jihu: A proc kuchyni, kde máte okno, neprepazíte a neudeláte si tam dalsí pokoj? – a uz se to nedalo zastavit.
Intermezzo: Ano, pokouseli jsme oslovit architekta, ale rekl si o neskutecné peníze (vlastne spís hysterické nez neskutecné), které bychom museli zaplatit mimo samotné stavební a truhlárské práce, ze jsme si rekli, ze takhle tedy ne.
Nejdrazsí, ale halo efekt je halo efekt
Budoucí loznice
Vyhlásili jsme na AAApoptavka.cz konkurz na stavební firmu, ozvalo se jich hodne, ale z tech dvou desítek , co se ozvaly, se rekonstrukcemi bytu skutecne zabývalo jen tak 10. S temi jsme si domluvili schuzku, asi tak polovina na ni skutecne dorazila a nakonec jsme zustali sami s 3 rozpocty, jeden vystrelený od oka, druhý v PDF a s obrázky, dalsí byl celkem rozumný. Poslední byl nejdrazsí, prisel pozdeji, nez mel, ale stavebník nám prisel jako jediný rozumný a cestný clovek. Tak doufám, ze jsme se nenapálili, snad budu za týden psát oslavné ódy.
Jenze na rozdíl od architekta jsme si plány stavby a výber materiálu museli udelat sami. Vzhledem k tomu, ze jsme po Vánocích prisli o mobilitu a auto bude az v pulce brezna, bylo toho obíhání trochu víc. Na druhou stranu jsme zase zbytecne nekonecne nevybírali.
Tak nejak to bude vypadat
Konkrétní dispozice budou vypadat jako na obrázku, nejvetsí problém je samozrejme v presunu kuchynského koutu (musíme mít novou, ta stará je uz na skládce), prepázka je podle vseho jen banalita. Dáme si rovnou vymenit i futra za drevená, musí se vyhodit plovoucí podlaha a bude i nove vymalováno.
Presun
Rekonstrukce zacala dvoutýdenním vyklízením skríní, celé kuchyne, obrazu, policek, odvelení vsech kytek, venování tech nejvetsích (nove se nám uz do bytu nevejdou). Bylo to velmi plízivé, ale poslední dva dny uz bylo tezké i varit nebo si udelat kafe, protoze proste nebylo do ceho :-)
Predposlední fázi jsme zvládli výborne: Emi, kocour a mamka byli odvezeni do domu kamarádu, kterí byli tak hodní, ze nás u sebe nechali bydlet (povazte, nechat si domu nastehovat cizí rodinu s dítetem a kocourem nádavkem!). Kuba s bráchou vystehovali poslední kusy a seskládali je do mensího pokoje na opravdových 20 metru krychlových, zbyla jediná skrín, na kterou zbyla chodba naseho patra.
V pondelí ráno jsme predali klíce a jednou za dva dny jedeme za kukandu. :-)) Tak uz jen týden a neco, drzte palce.