První rok se Emi houpala jen v nárucí, na velkém míci nebo jsme ji zkusili dát do síte u kamarádu. Na první narozeniny jsme ale zasli do parku ve Stromovce a tamní obrovské hriste, kde je mimo jiné i houpacka pro nejmensí deti – s kapsou místo sedátka.
Ema miluje houpání, takze kdyz videl Kuba, ze na nasem hristi jsou 4 houpacky, ale ani jedna kapsa, napsal na radnici. Svete div se, za pár dní tu kapsa byla a Emi v ní lítala kazdý den.
Pak jsme byli v Polsku a u tety meli houpacku prímo v obýváku. Emi byla nadsená, u vytrzení a nám bylo jasné, ze nás strop utrpí jednu, dve, nakonec dokonce ctyri díry.
Jenze po návratu byla na hristi casto fronta (po celém Proseku se rozkriklo, jakou to máme vyfikundaci) a Emi nepatrí mezi trpelivé. Takze se naucila houpat na houpacce pro velké. Uz na podzim se tedy zacala houpat normálne a dokonce se i drzela.
A ted jsme se dostali k tomu kruhu: ted uz Emi chce zase zpátky do kapsy, nejen ze houpe své miminko (a delá s ním vsechny ty vtípky, jako jsme delávali my), ale nechá se houpat, aby mohla lítat jako éro.
A nakonec pár houpacích fotek
Víc, jeste víc!

To bylo jeste v kapse.
