Kebulí web

Dá se s ní uz mluvit, vypráví nám – jako treba cici hop nebo Ema nam nam (ukazuje na neco, co nesmí, a souhlasne prikyvuje). Ríká tolik slov a kazdý den pribývají dalsí (z posledních novinek treba mycka (myka), pracka (praka), opicka (opika), hroch, datel, labut, vrata (i zaluzie), Karkulka, podobne i Markétka, kocourovi zopakovala podivuhodne ciste, ze je pablb :-)). Navíc se výslovnost starsích slov zpresnuje, takze uz jí rozumejí i cizí lidé. Uzíváme si to, protoze ted teprve zacíná opravdová legrace.

Taky uz se obcas zadívá na televizi, a kdyz má náladu, komentuje. Zkuste napríklad odhadnout, co bylo tohle: éro, tudi dudi, pes, prase, tapy tap, tapy tap, tudi dudi. Odpoved najdete tady.

Napodobuje nás úplne ve vsem, takze zametá, objímá kocoura, kdyz máme prázdný talír, prinese neco ze svého, abychom netrpeli hlady. Pije uz suverénne z hrnícku, ale na cesty s sebou jeste vozíme lahvicky. Jde to ale i tak daleko, ze ví, k cemu je rasenka a s mamkou si chce (a vetsinou dostane, co chce) natírat pusinku leskem, opilovat a nalakovat nehet.

Díky malému oteplení, které prislo v lednu, zacala Emi trochu více chodit venku, dojdeme na malý nákup k „nasemu“ Vietnamcovi, vzdycky musíme koupit mamoa (mandarinku), mozná i vajícko.

Legracní je kauza kostíci (kokosi): protoze Emi má zrovna kostíkové období, jí v prumeru jeden a pul denne. Ty bonbonky ji moc neberou, líbí se jí magnetky psu, co v nich aktuálne jsou, obcas ji osulíme a po snedení jogurtu pokracujeme v nejakém normálním jogurtu a nekdy to i vyjde. Nastestí nás uz preslo pribinákové období, floriánové, hollandia, banánové období (kdy jiné ovoce pres pusinku proste nepreslo), takze je jasné, ze to casem zase prejde.

Konecne slavíme malé úspechy s nocníkem. I kdyz si o nej Emi ríká a sedá na nej uz dlouho, dlouho se nedarilo do nej neco vytvorit. Ted uz deláme „vodu“, na bobek si jeste budeme muset pockat, ale vypadá to, ze Emi o nem opravdu ví az v okamziku, kdy v plence je.

Jsme uz od Vánoc bez auta (kdyby nekdo z vás chtel nepojízdnou Lagunu, jeste stále stojí  u Vasendy v servisu), takze Emi nevidela ani jedny prarodice a dobre se bavíme nad pravidly, jak udrzet kontakt s prarodici treba skypem, i kdyz jsou tisíce kilometru daleko :-) Nastestí nám kamarádi auto pujcili na vyzvednutí letních pneumatik uskladnených v Ústí (vyslovene po ruce), takze jsme aspon zajeli na návstevu do Zubrnic.

Denní rezim se nezmenil, ale zmeny budou a velké: za týden se vracíme do zrekonstruovaného bytu, kde bude mít Emi uz konecne svuj pokojícek, v obýváku ubyde místa na hraní, zato pribyde nase loznice- V pulce brezna pak dorazí nase nové auto, které uz zacne rídit i mamka. Takze opravdu pekná náloz zmen. Uvidíme, jak si s nimi Emi poradí.