Posledních pár týdnu jsem si zarizovala novou práci, takze Emi se mnou absolvovala nekolik pracovních schuzek: behala po Coffee Heaven na Florenci (je tam i detský stolecek, ale Emu nejvíc zajímalo kafe ostatních návstevníku), v kavárne v Marks&Spencer na Václaváku. Pri té prílezitosti jsme také zjistily, ze Starbucks je sice americká firma, ale její prodejna na Václaváku rozhodne není baby-friendly. Vlastne se tam ani nedostanete s kocárkem a 99 procent vsech míst je v patre, kam se dostanete jen po tocitých schodech. Snad to u té druhé prodejny (trochu blíz stanici Muzeum) napraví.
A ohlídat ji na tech schuzkách je opravdu otrocina: Ema uz vlastne utíká. Nekdy se rozebehne tak rychle, ze zakopne, obzvlást, kdyz jednou rukou vede autícko nebo zelvu na koleckách. Nekdy si také do rukou vezme lzicky nebo dudlíky a pri pohybu bytem klape, jako by chodila v podpatcích. A kdyz prestane klapat, tak pravdepodobne vylezla na postel (za kocourem), konferencní stul (za hrnkem s kafem, na který jsem zapomnela), sedacku (aby opet okousala anténu chuvicky).
Po souboji s Mau Mau
Vubec kocour, ten je velké lákadlo, chudák uz nikde není v klidu, tak zacal dny trávit ve své prepravce, která byla doposud strasákem. No a tak to odnásejí cici odvedle. Obcas hlídáme kocky (Rézu a Mau Mau) sousedum. S Emou tam vzdycky na chvilku prijdeme, aby holky mely nejakou zábavu, otevreme balkon, kdyz je hezky. No a Emi se tuhle rozhodla, ze Mau se potrebuje pomazlit. Mau, které uz je pres 10 let, mela skutecne jiný názor. Utíkala, jak se dalo: dokonce opustila své kresílko, na které se Ema vyskrábala. Nemohlo to dopadnout jinak. Poté, co Ema kocku zatlacila do koutu, se cici musela ohnat. Sama byla asi prekvapená, ze se trefila. Emi se víceméne nic nestalo, jen pár cervených car na obliceji naznacovalo, ze Mau zasáhla cíl. Boj tedy skoncil brekem a doufám, ze i ponaucením.
Pokud jde o mluvení, Ema ríká zase dalsí spoustu slov: treba ata ata, coz znamená halo halo (oblíbená scénka s jakýmkoli telefonem nebo címkoli, co jako telefon vypadá). Edi jsou psi, bli je svetlo (ríkáme blik). Pak existuje jeste spousta dalsích slov, které ale nedokázeme identifikovat, protoze Ema mele vlastne neustále a obcas se jí podarí úplne jasne ríci treba méda béda (Kuky na Dobré vode), bota (ukazuje na kocourovu tlapku) . Docela legrace je i to, ze zacala naznacovat, co kam patrí: ponozky na nohy, cepicka na hlavu, snazí se nasadit si celenku nebo sponku. No a zkousíme pres den vsechno mozné, takze celkem casto (skoro denne) "kreslíme" tuzkou.
První obrázek
Schválne, co vidíte?
Naopak moc nás netesí, ze se Emík zacala odstavovat. Mlícku uz moc nedá a umelé bohuzel nechce. Uz máme overeno, ze pít ze savicky zvládne. Obsah ale nechce. Vyzkouseli jsme nekolik znacek a budeme zkouset dál, ale zatím zádný úspech hlásit nemuzeme. Musíme se spokojit s ujistením paní doktorky, ze se to u dlouho kojených detí stává a umelé mléko nutne nepotrebuje. Papá jogurty, tvaroh, lucinu, kasi, tak to bude muset stacit.
Denní rezim:
6:00 vstáváme a pokusíme se o mlícko
7:45 svacina (ovoce)
9:00-10:30 dopolední spánek
11:00 obed
11:30 – 14:00 hraní si a návstevy
14:00 jogurt
14:30-16:00 odpolední spánek
17:00 pokus o mlícko nebo ovoce
18:30 kase
19:30 koupání a konecne spááááát